Starověká Trója

Owen Jarus

Publikováno: 2. srpna 2019

Jméno Trója odkazuje jak na mytický příběh, tak skutečnou archeologickou lokalitu. Podle Homéra Trója deset let čelila achajskému obléhání vedenému mykénským králem Agamemnónem a nakonec podlehla. Casus belli pro trójskou válku byl podle Iliady únos spartské královny Heleny princem Paridem, synem krále Priama. V homérském líčení bohové do války neustále zasahují ve prospěch svých oblíbenců na obou stranách.

Trója ale označuje i starověké město na severozápadě dnešního Turecka (dnešní lokalita známá jako Hisarlık), které se už od starověku ztotožňovalo s městem Priamovým. Zda se trójská válka skutečně odehrála a zda je Hisarlık skutečně jejím dějištěm, je stále předmětem vědecké diskuse.

Myšlenka, že objevené město je Trója, sahá 2700 let zpět, kdy iónské pobřeží kolonizovali staří Řekové. V 19. století opět ožila, když Heinrich Schliemann v Hisarlıku provedl sérii vykopávek a nalezl artefakty údajně patřící králi Priamovi.

Tradice

Trójská válka se měla odehrát někdy na sklonku doby bronzové, tedy kolem roku 1200 př. n. l. Tou dobou v Řecku vzkvétala mykénská kultura, která vybudovala honosné paláce a vyvinula vlastní písmo.

Nejstarší zpracování trójské války pochází od Homéra, který žil přibližně v 8. století př. n. l., tedy několik set let po popisovaných událostech. Podle všeho se i poté předávaly ústně a k jejich sepsání došlo snad v 6. století př. n. l. v Athénách za vlády tyrana Peisistrata.

Homérova Iliada se odehrává v desátém roce obléhání a lící sérii událostí, které se seběhly zdá se během několika týdnů. Slepý bard nás nenechává na pochybách, že dlouhé tažení si na achajských obléhatelích vybralo svou daň. „Také lodní rámy zpuchřely, ztrhána lana, doma pak manželky milé a malá robátka naše […].“

Válka v zásadě stála na mrtvém bodě, Řekové nedokázali město dobýt a Trójané zase obléhatele zatlačit do moře. „O tolik, myslil bych já, jest synů achajských více nad trójský lid, jenž v městě je usedlý – ale jsou četní spojenci z mnohých měst jim na pomoc, válčící kopím […].“

Epos líčí řadu klíčových událostí, např. souboj spartského krále Meneláa (Helenina manžela) s princem Paridem. Vítězi měla připadnout Helena a současně tím měl být rozhodnut i celý válečný konflikt. Bohové však zasáhli a souboj ukončili; válka tak mohla pokračovat.

Další zajímavý duel se odehrává téměř ke konci mezi Achilleem a princem Hektórem. Ten si byl dobře vědom, že proti Achilleovi nemá šanci a jal se před ním prchat, až třikrát oběhli trójské hradby. Bohové ho nakonec zastaví a přinutí bojovat, a tím i nakonec zemřít.

V rozporu s rozšířenou představou, Iliada nekončí zničením Tróje, ale dočasným klidem zbraní, po jehož uplynutí se patrně opět rozhoří boje. Druhé homérské dílo Odyssea se odehrává po pádu města a hlavním protagonistou je řecký hrdina Odysseus a jeho putování domů na ostrov Ithaka. Odyssea ve stručnosti rekapituluje, jak byla Trója dobyta s pomocí „trójského koně“, daru, v němž byli ukrytí achajští válečníci. „Třeba jen to, co proved a troufal si, hrdina silný, uvnitř v tesaném koni, v něm my jsme seděli, všichni argejtí reci, a smrt a zkázu jsme chystali Trójanům.”

Počátky města

Dnešní Hisarlık v severozápadním Turecku se za bájnou Tróju pokládá už od starověku. Archeologický průzkum ukazuje, že lokalita byla osídlena přibližně od roku 3000 př. n. l. Vždy, když bylo jedno sídliště zničeno, na jeho místě vyrostlo nové; jak se vrstvy kupily na sebe, vznikla umělá vyvýšenina, které se v archeologii říká „tel“.

„Neexistuje jedna Trója – je jich nejméně deset a jsou navrstvené jedna na druhé,“ píše výzkumník Amsterdamské univerzity Gert Jan van Wijngaarden ve své knize Troy: City, Homer and Turkey (2013). Wijngaarden uvádí, že archeologové musejí kopat velmi hluboko, aby se dostali k pozůstatkům prvního sídliště, jež představovalo „malé město obklopené hradbou z neopracovaného kamene“. Před největší městskou branou byl nalezen kámen s vyobrazením tváře, snad šlo o vyobrazení městského božstva s uvítáním přespolním návštěvníkům.

Skutečný rozvoj zažilo v období po roce 2550 př. n. l. Město se „podstatným způsobem rozrostlo a chránila jej masivní hradba z opracovaného kamene a obdélníkových hliněných cihel.“ Wijngaarden dále píše, že městská citadela se skládala z domů „megaronového“ typu, skládající se z „podlouhlé místnosti s ohništěm a otevřeného předsálí“.

Když Heinrich Schliemann v roce 1873 odkryl tuto vrstvu, našel truhlu pokladů, o kterých se domníval, že patřily králi Priamovi. „Sbírka zbraní, zlata, stříbra, elektra, měděných a bronzových nádob, zlatých šperků, včetně tisíců zlatých prstenů, a celá řada dalších předmětů z drahých kovů patrně vyplula na povrch poblíž vnější strany městských hradeb, blízko budovy, kterou Schliemann označil jako královský palác,“ píše Trevor Bryce, výzkumník z Queenslandské univerzity ve své knize The Trojans and their Neighbours (2016).

Někteří badatelé vyjádřili pochyby, že by se takové poklady nalezly všechny na jedné hromadě, a spíše si myslí, že jde o nálezy shromážděné z celého prostoru vykopávek v průběhu týdnů. Schliemann si sice mohl myslet, že nalezl Priamovu pokladnici, ale výzkum v pozdějších desetiletích ukázal, že jde o artefakty, které dobu trójské války předcházejí o celé tisíciletí.

Homérova Trója?

Město zmiňované Homérem patří dvěma jiným vrstvám, které se datují přibližně do let 1700–1190 př. n. l. Bryce poznamenal, že jejich opevnění bylo velmi silné: „Hradby, na vrcholu opatřené předprsím z hlíny a cihel, dosahovaly do výšky devíti metrů. V hradbách bylo několik strážních věží, ta nejpůsobivější tvoří severovýchodní bastion, který zpevňoval ochranu citadely a poskytoval výhled do okolí města.“

Skutečná rozloha města je sporná. Německý archeolog Manfred Korfmann, který stál v čele zdejších vykopávek, ve svém příspěvku do sborníku Troy: From Homer's Iliad to Hollywood Epic (2007) píše, že jeho vykopávky odhalily přítomnost městské zástavby za hranicemi citadely a že celé město tak dosahovalo rozměrů asi 30 hektarů. „V této Tróji se pod opevněnou citadelou rozléhala velká obytná čtvrť. Alespoň pokud víme, citadela neměla konkurenci ani v přilehlém regionu, ani kdekoliv v jihovýchodní Evropě.“ Rozloha rezidenční čtvrti je stále předmětem debat, někteří badatelé Korfmannova čísla pokládají za nadsazená.

Klíčový problém pro ztotožnění této vrstvy s Homérovou Trójou představuje způsob, jakým skončila. Praskliny ve zdech ukazují spíše na zemětřesení (tak kolem roku 1300 př. n. l.) následované buď útokem cizího nepřítele, nebo vnitřním konfliktem (např. lidovým povstáním). „V destrukční vrstvě se nacházejí známky ohně a kamenné střely naznačující možnost, že došlo k boji,“ píše Wijngaarden. „Ale největší škody podle všeho napáchalo zemětřesení.“ Dále poznamenal, že zničené město později obnovily domorodé populace a nikoliv cizí nájezdníci z dalekého Řecka.

Město čelilo útoku také kolem roku 1190 př. n. l., ale opět vyvstává starý problém, zda by mělo jít o řecké nájezdníky. Tou dobou se mykénská civilizace zhroutila a její hrdé paláce se obrátily v trosky. Dále archeologové v Tróji objevili keramiku a bronzové sekery pocházející z jihovýchodní Evropy, což naznačuje možnost, že předkové obyvatel města odtamtud mohli původně pocházet.

Pozdější Trója

Město bylo opuštěno kolem roku 1000 př. n. l. a znovu osídleno v 8. století př. n. l., přibližně v době Homérově. Řekové město nazývali Ilion. „Noví usedlíci neměli pochyby, že se chystají usadit na dějišti pověstmi opředené trójské války,“ píše Bryce; a v pozdějších letech toho dovedli využívat při získávání politické podpory nebo starověkých turistů.

Během prvních staletí nového osídlení byla Trója pořád nevelkým sídlištěm. I když se mnozí badatelé domnívají, že lidé, se tu po roce 1000 př. n. l. usídlili, byli řečtí kolonisté, byla tato teorie v nedávné době zpochybněna. Tým vědců v roce 2014 publikoval v Oxford Journal of Archaeology studii, podle které amfora nalezená v Tróji – dříve považovaná za řecký dovoz – byla ve skutečnosti vyrobena lokálně; a to samé se zjistilo u celé řady dalších keramických nálezů pocházejících po roce 1000 př. n. l. To autory vedlo k domněnce, že trójští usedlíci nebyli původem řečtí kolonisté, ale lidé, kteří v regionu žili už dříve.

Poutní místo

Perský velkokrál Xerxés se na místě Tróje zastavil, aby uctil její památku, když táhl dobýt Řecko. Alexandr Veliký ve 4. století př. n. l. učinil totéž, když byl na cestě dobýt Persii, a později Tróji ve své říši přiznal zvláštní postavení.

„Říká se, že město Ilianů je dnes než vesnicí s malým prostým chrámem zasvěceným Athéně,“ napsal Strabón před zhruba 2000 lety. „Když se tam Alexandr vypravil po svém vítězství na Graniku, ozdobil chrám svými dary, udělil vesnici titul svobodného města a vyňal jej z placení tributu. Jejím představeným pak přikázal vystavět ho výstavnými budovami. Když svrhl Peršany, poslal do Tróje vlídný dopis se slibem učinit z ní slavné město…“

Trója se těšila zvláštnímu postavení i za římského období. Římané věřili, že trójský hrdina Aeneas byl předkem legendárních zakladatelů Říma Romula a Rema. Obyvatelé této pověsti naplno využívali a učinili ze svého města „vyhledávaný cíl pro poutníky a turisty“, jak píše Bryce. Trója se tou dobou značně rozrostla a byla větší než kdy předtím, vč. období, kdy se měla odehrát trójská válka.

S nástupem středověku ale přišel obrat a Trója začala upadat. Ve 13. století na jejím místě stála už jen skromná zemědělská osada. Nedávný výzkum DNA se zabýval nalezenou ženou, která zde před 800 lety podlehla infekci během těhotenství. Dnes je Trója zahrnuta mezi světové dědictví UNESCO a patří mezi populární turistická lákadla. Staví se nové muzeum a turecká vláda už požádala o navrácení artefaktů, které byly během 20. století ilegálně vyvezeny. Jak přiznal např. C. Brian Rose, profesor archeologie z Pennsylvánské univerzity ve svém článku pro Journal of Eastern Mediterranean Archaeology and Heritage Studies z roku 2017, byla po zdlouhavých jednáních navrácena sbírka zlatých šperků z Archeologického a antropologického muzea Pennsylvánské univerzity, u které se prokázalo, že byla ve 20. století nalezena v Tróji.

Trójská válka – pravda nebo fikce?

Velká otázka, která před badateli stojí, zní: je trójská válka pouhá legenda, nebo skutečná historická událost? A pokud, tak je naše lokalita skutečně jejím dějištěm?

Bohužel jediná písemná památka nalezená v Tróji, která pochází z doby před řeckou kolonizací v 8. století př. n. l., je pečeť psaná v luvijštině, a ta ještě snad ani nepochází odtud, ale byla přivezena z jiné části Anatolie.

Badatelé vedou v patrnosti, že topografie Tróje popisovaná Homérem s archeologickou lokalitou v zásadě sedí, a jak jsem již zmínil výše, lidé ji s Trójou ztotožňovali už od starověku. Ovšem archeologické nálezy stále představují problém. Město bylo v době trójské války patrně zničeno zemětřesením a později bylo znovu osídleno spíše z jihovýchodní Evropy, než z Řecka.

Vědci tak stojí před záhadou. „Na jednom konci názorového spektra stojí přesvědčení, že trójská válka je skutečnou historií a že se odehrála přesně tak, jak ji slepý bard popisuje,“ napsal Bryce, „na opačném konci je homérovská tradice řazena do říše pohádek – v prostoru mezitím se pohybuje směsice nejrůznějších skeptiků a agnostiků.“

Manfred Korfmann je přesvědčený, že příběh o trójské válce není čistokrevnou fikcí. „Podle našich současných poznatků, líčení Iliady s největší pravděpodobností obsahuje jádro historické pravdy, či jinými slovy stojí na historickém základě,“ píše Korfmann. „Budoucí debaty o historicitě trójské války budou dávat smysl jedině v případě, že se budeme ptát, co tím jádrem nebo základem rozumíme.“

Zdroj

Původní článek „Ancient Troy: The City & the Legend“ Owena Jaruse naleznete na stránkách Livescience.com.

Autor

Owen Jarus je novinář na volné noze. Vystudoval na historii a geografii na University of Toronto a žurnalismus na Ryerson University. Píše převážně články o historii a archeologii