Name


...historie&náboženství

Křižáci v Řecku: Rhodos a Dodekany

Maria Dourou-Eliopoulou

Publikováno: 16. ledna 2016

Nemáme dostatek spolehlivých zpráv o tom, co se dělo na Dodekanech v období mezi dobytím Konstantinopole křižáky (1204) a usazením rytířů z řádu špitálníků na Rhodu (1309). Ostrov Rhodos před rokem 1309 nebyl ničím víc, než jen odlehlou provincií ležící na jihovýchodní hranici Byzantské říše. V letech 1204–1250 na ostrově vládl nezávisle řecký rod Gavaladovců, který disponoval právem razit vlastní mince. Poté se vláda několikrát vystřídala mezi byzantskými guvernéry a janovskými admirály, což znamená, že vliv byzantské metropole byl na Rhodu velmi slabý.

V roce 1306 se janovský feudální vládce ostrova Vignolo di Vigniolo dohodl s řádem špitálníků, že dobudou dvě třetiny Rhodu, a dále ostrovy Leros a Kós. Špitálníci v letech 1306–1309 tato území zpacifikovali, za přispění francouzského krále Filipa Sličného, anglického krále Eduarda I., krále Obojí Sicílie Karla II. z Anjou a také Janovanů. K území řádu špitálníků už nepatřily ostrovy Kasos a Karpathos, které byly součástí panství benátského rodu Cornaro, ani Astypalaia, která náležela rodu Querini z Egejského vévodství.

Špitálníci mnohokrát úspěšně odrazili pokusy osmanských Turků o dobytí Rhodu. Druhé turecké obléhání (26. června 1522 – 2. ledna 1523) byl poznamenáno zradou kancléře Andrého d’Amaral i propagandou Turků namířenou na vyčerpané obyvatele Rhodu, kterým slibovali zachování jejich způsobu života a náboženství, pokud přejdou na tureckou stranu. V prosinci 1522 byla společná delegace Latinů a Řeků nucena přijmout podmínky kapitulace: ostrov Rhodos i s dalšími pevnostmi řádu špitálníků na Dodekanech měl připadnout sultánovi Sulejmanu Nádhernému.

Po formálním podepsání mírové smlouvy špitálníci spolu s dalšími čtyřmi až pěti tisíci lidmi z ostrova odjeli. 1. ledna 1523 Rhodos opustil také řecký metropolita, který se uchýlil na Krétu. Ty z dodekanských ostrovů, které Turci ještě nestihli dobýt, se nyní jeden po druhém vzdávaly. Tím skončilo období západní nadvlády nad Rhodem, který byl opět politicky sjednocen s Anatolií. Pro většinu obyvatel to znamenalo jen vystřídání jednoho vládce jiným. Řád špitálníků poté od španělského krále Karla V. obdržel Maltu a od té doby se jim říká Řád maltézských rytířů.

Správa a společnost

Na Rhodu žili Řekové spolu s dalšími národnostmi, které přišly ze západní Evropy. Vyšší společenské vrstvy představovala šlechta, franští i řečtí pozemkoví magnáti a vysocí představitelé řádu špitálníků. Pod nimi na společenském žebříčku stáli velkoobchodníci, finančníci a rejdaři. Spodní vrstvy obsazovali drobní obchodníci, řemeslníci a dělníci, kteří pracovali v cukrovarnictví, mydlovarech, přístavech nebo na stavbách. Stavební činnost kvetla zvláště v 15. století, kdy špitálníci kvůli hrozbě tureckého útoku budovali pevnosti a další obranu ostrova. Místní Řekové pro rytíře také pracovali jako tlumočníci nebo obchodní zástupci. Město Rhodos za vlády špitálníků připomínalo metropole soudobé západní Evropy.

Domorodí Rhoďané také sloužili na lodích řádu, a od roku 1462 se tato povinná služba (marinura) dědila z otce na syna. Špitálníci na práci využívali i muslimské otroky, takzvané argodolati, o kterých se zmiňují archivní zdroje řádu na Maltě. Na Rhodu žili také židovští obchodníci a řemeslníci, a také komunita Arménů. Hospodářský rozkvět přelomu 15. a 16. století byl ale doprovázen mravním úpadkem, proti kterému musel zasáhnout velmistr řádu, aby obnovil pořádek alespoň mezi řádovými rytíři.

Na venkově se lidé věnovali zemědělství a pěstování dobytka. Žili tam jak svobodní sedláci, tak nevolníci.

Stavební činnost špitálníků

Za dvě stě let své vlády špitálníci ve městě Rhodos rozvíjeli pozoruhodnou stavební činnost. Středověké město bylo poničené dvěma obléháními (1440 a 1480) i zemětřesením (1481). Křižácký Rhodos byl postaven na místě bývalého byzantského města. Město bylo opatřeno silnými hradbami. Vnitřní zeď dělila město na dvě části: collachium (či castrum nebo castellum), kde sídlili členové řádu; a poté burgus, kde žil zbytek obyvatel a kde se odehrával obchod.

Hospodářství

Po obsazení Dodekan řádem špitálníků v roce 1309 se hospodářský a strategický význam ostrovů značně zvýšil. Během jednoho desetiletí se Rhodos stal důležitým přístavem a střediskem obchodu, kde se usadily významné obchodnické rodiny z celého Západu. I když Rhodos představoval obchodního konkurenta Benátské republice, máme zprávy o benátských konzulech působících na Rhodu. Obchodní vztahy s osmanskými Turky nebyly přerušené nikdy, dokonce ani během válek. Rhodos byl křižovatkou námořních obchodních tras z Evropy do Sýrie, Egypta a Anatolie.

Rhodským přístavem proudily takové produkty, jako parfémy, narkotika, šafrán, vosk, pepř, kaviár, výrobky z vlny a hedvábí, olej, víno nebo cukr. Samotný Rhodos byl významným producentem cukru. Zato základní potraviny se vyvážet nesměly, protože zdejší produkce nestačila pokrýt ani potřeby místního obyvatelstva.

Za vlády špitálníků se na Rhodu platilo denáry, které se razily přímo ve špitálnické čtvrti hlavního města (collachium). Místní Řekové podle všeho z hospodářského vzestupu měli také užitek; zvláště v 15. století nahromadili značné bohatství, o kterém se nám zmiňuje Emmamuel Georgilas v Thanatiko tis Rodu. Řecký živel se do nové společnosti velmi dobře začlenil a domorodci mohli zastávat významné pozice i úřady.

Je možné, že Řekové v obchodním styku fungovali jako zástupci a prostředníci v jednání mezi rytíři a osmanskými Turky. Jedním z nejvýznamnějších rhodských Řeků tohoto období byl Dragonetos Klavellis, blízký spolupracovník velmistra špitálníků Ferdinanda z Heredie.

Náboženství

Řád špitálníků

Řehole řádu špitálníků pocházela z roku 1156 a měla původ v řeholi benediktinské. Na rozdíl od benediktinů nebo cisterciáků nebyli špitálníci čistě mnišským řádem; nebyli ovšem ani světským bratrstvem, jaká existovala v pozdním středověku a řada z nich také provozovala špitály.

Špitálníci patřili k nepočetné, ale zato významné skupině katolických řádů s náboženskými, vojenskými i společenskými právy a povinnostmi. Spolu s řádem templářů byli špitálníci už od první poloviny 12. století považováni za nejvýznamnější představitele křižácké ideologie, kteří na Východě s mečem v ruce bojovali proti nepřátelské ideologii islámské. Řád podléhal přímo papeži a nikoliv lokálním biskupům a měl provozovat velký špitál, který by sloužil nejen obráncům víry, ale i laikům.

Dominantní charakteristikou řádu byla přísná hierarchie, která se skládala ze tří vrstev reflektujících společenskou tripartitu středověké západní Evropy (šlechta, klérus a poddaní). První třída se skládala z řádových rytířů, kteří byli šlechtického původu, vykonávali moc a měli v rukou nejvyšší správní a vojenské funkce. Druhou třídou byli kaplani, kteří sice nebyli šlechtici, ale jejich rodiče nesměli být otroci. Kaplani měli na starosti náboženské obřady v rámci řádu. Třetí třídou byli seržanti (servientes armorum). Seržanti byli potomky svobodných lidí, pomáhali rytířům ve válce, administrativě a při hospitalizaci nemocných, chudých a dalších nešťastníků.

Řád špitálníků byl mezinárodní organizací, jejíž členové pocházeli z různých západoevropských zemí. Národnostní skupiny se v řádu dělily do sedmi „jazyků“ (lingua): provensálský, auvergneský, francouzský, italský, anglický a německý. Velitel každého jazyka (pillerius) patřil do nejvyšší vrstvy řádových úředníků a měl na ostrově na starosti některé státní povinnosti. Každý jazyk měl na Rhodu také své vlastní prostory, kde se scházeli jeho členové a které sloužily k ubytování význačných hostů ze západní Evropy.

Organizace řádu

Ústřední řádová hierarchie byla následující:

  1. Generální kapitula (Chapitre General), která se skládala ze všech členů řádu. Generální kapitula byla nejvyšším správním orgánem a měla absolutní dohled nad ostatními rhodskými správními a vojenskými organizacemi.
  2. Velmistr (Grand Maitre), který stál v čele veřejné správy, pozemního vojska a námořnictva.
  3. Rada (Conseil či Couvent), která asistovala velmistrovi při výkonu veřejné a vojenské správy.

Konkrétní pravomoci výše zmíněných úřadů nejsou zcela objasněné, navíc během času bezpochyby procházely změnami. Během vlády špitálníků na Rhodu měla generální kapitula následující úřady:

Výkon spravedlnosti měli na starosti soudci, kteří spadali po úřad rhodského bailliho (Bailli de Rhodes). Toho dosazoval přímo velmistr řádu.

Ačkoliv pravomoci řeckých úřadů jako logothetes, kalo anthropoi nebo rada starších zůstávají nevyjasněné, naznačují, že domorodé obyvatelstvo ostrova si uchovalo určitý stupeň samosprávy. Ve výjimečných případech byly k řešení důležitých úkolů zřizovány společné výbory Franků a Řeků.

Církev

Zdá se, že původní ortodoxní metropolita byl jakožto představitel Byzance z ostrova vypovězen. Řád získal privilegium obsadit úřad arcibiskupa i jemu podřízených biskupů na okolních ostrovech.

Situace se změnila v polovině 15. století, kdy se ortodoxní a latinská církev začaly sbližovat. Církev na Rhodu přistoupila na církevní unii a na sklonku křižácké nadvlády byli v kostelech dosazování i ortodoxní preláti, které vybíral velmistr ze dvou nebo tří kandidátů, které mu předložil sbor volitelů z řad ortodoxních obyvatel ostrova (kléru i laiků). Schválený prelát byl vysvěcen ortodoxním kněžstvem, ovšem skládal přísahu věrnosti velmistrovi a latinskému arcibiskupovi, který zastupoval papeže.

Ortodoxní obřady se konaly zcela svobodně, zatímco přezkušování ortodoxních kleriků nebo svatby ortodoxních Řeků měl pod svou jurisdikcí latinský arcibiskup a ortodoxní metropolita. Systém byl nastaven tak, aby žádný nemohl provést nějaký akt bez spolupráce s tím druhým. Nad církevním majetkem prováděl dohled velmistr špitálníků.

Zdroj

Původní sérii článků „Latin Occupations in the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.