Křižáci v Řecku: Lefkada

Maria Dourou-Eliopoulou

Publikováno: 11. ledna 2016

Ostrov Lefkada – ve středověku známý jako „Santa Maura“ – zcela nesdílel osud ostatních ostrovů v Jónském moři. V 13. století byl ovládán Epirským despotátem. Později jej s největší pravděpodobností získal věnem Jan Orsini, syn palatýna Kefalonie a Zakynthu, když se oženil s dcerou epirského despoty Nikefora II., který ostrov na přelomu 13. a 14. století nejspíše ovládal. Podle dochovaných pramenů obyvatelstvo změnu vlády nepřijalo dobře a v prvních pěti letech z ostrova houfně odcházelo na pevninu. Jak se moc rodu Orsiniů v Epiru rozrůstala, Lefkada byla nakonec s pevninou politicky spojena. Ostrov zůstal součástí Epirského despotátu až do roku 1331, kdy se ho zmocnil sesazený athénský vévoda Gautier z Brienne při tažení za znovudobytí svých ztracených držav. Správu Lefkady dostali na starost jeho francouzští pověřenci. Zdejší ortodoxní biskupství bylo zrušeno a papež na uprázdněné místo dosadil biskupa latinského. Ale už čtyři roky na to se latinský biskup zmiňuje, že římskokatolický klérus přijal ortodoxní dogma.

V roce 1355 Lefkadu a Vonitsu na pevnině od Gautiera získal jako léno jeho benátský chráněnec Gratiano Giorgi. Mezitím se objevilo také několik nápadníků epirského trůnu, z nichž nejmocnější byli albánský Karel Thopia, a poté Nikeforos, syn palatýna Kefalonie a Zakynthu. Oba Lefkadu považovali za součást svého epirského nároku. Gratiano Giorgi se roku 1357 obrátil na se žádostí o pomoc na Benátčany, kteří mu vyhověli. Ale když na ostrov konečně dorazilo benátské loďstvo, místní obyvatelstvo, podněcované Nikeforem a novým kefalonským a zakynthským palatýnem Leonardem Tocco, povstalo a Gratiano Giorgi byl uvězněn. Po smrti Nikefora a vítězství Karla Thopii se Gratianovi naskytla šance přeskupit své síly, povstání obyvatelstva potlačit a vytlačit z ostrova benátský vliv. Lefkadské lidové povstání v pozdějších letech inspirovalo slavného řeckého básníka Aristotela Valaorita ke složení básně Fotinos.

Gratiano Giorgi vládl až do roku 1362. Po jeho smrti obyvatelé vládu nabídli Leonardovi Tocco. Tímto krokem se Lefkada politicky zařadila po bok ostatních jónských ostrovů. Benátská republika, která se v oblasti snažila udržovat vliv, na tuto situaci brzy zareagovala; v roce 1390 Benátčané na Lefkadu vznesli nárok s odůvodněním, že Giorgiové byli Benátčané, a také vznesli formální protest proti mýtnému uvalenému na projíždějící benátské lodě. Vláda dynastie Tocco na ostrově trvala do roku 1479, kdy Lefkadu dobyli osmanští Turci, kteří se zde udrželi až do roku 1699.

Zdroj

Původní sérii článků „Latin Occupations in the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.