Juan Nepomuceno Cortina: Příběh texaského zbojníka

Gerardo Facio

Publikováno: 18. srpna 2017

Juan Nepomuceno Cortina se narodil 16. května 1824 v Camargu ve státě Tamaulipas. Jeho rodiči byli Estafana a Trinidad Cortinovi. Matka zdědila majetek v okolí Brownsville v údolí Rio Grande, kde Juan strávil mládí a začala tu i jeho válečnická kariéra. Za mexicko-americké války bojoval na mexické straně v dobrovolnickém jezdeckém oddílu v armádě generála Mariana Aristy a aktivně se účastnil bitev u Palo Dura a Resaca de la Palma. Po skončení války a podepsání smlouvy z Guadalupe Hidalga, která zaručovala práva Mexičanů na územích odstoupených Spojeným státům, se však situace mnohých změnila k horšímu. Řada Mexičanů nerozuměla nově zavedenému americkému právu a záhy se s nimi začalo nakládat jako s občany druhé kategorie.

Na rozdíl od Kalifornie nebo Arizony, Texas do americké Unie vstoupil už s tím, že státní vláda vlastnila všechnu veřejnou půdu. Na Mexičany byly uvaleny vysoké daně, které mnozí nemohli zaplatit, a proto jim byla půda státem zabavena, aby následně mohla být přidělena anglofonním osadníkům a bohatým Mexičanům. Další problém představovalo, že anglofonní Američané namnoze nerespektovali majetkové poměry vzniklé ještě za španělských koloniálních dob. Kontroverze ohledně půdy vyvěrala z přesvědčení, že Mexičané jsou méněcenní a té půdy, kterou drží, je pro ně vlastně škoda.

Juan Cortina se po válce stal Američanem. Nějakou dobu pracoval jako kontraktor pro US Army Quartermaster Corps – ironií osudu tedy pro armádu, proti které za války bojoval. Byl zapletený také do několika expedic, jejichž cílem mělo být založení nezávislé „Republiky Sierra Madre“, ale z těchto snah nakonec nic nebylo.

Po smrti svého otce v roce 1855 se přestěhoval na své pozemky v Espiritu Santo v jižní části pásu Nueces, kde začal nový život jako rančer a začal se angažovat v místní politice. Rychle si získal oblibu mezi mexickými kovboji (vaqueros), kteří mu přezdívali „Cheno“, a uznávali ho i někteří Američané, včetně slavného Sama Houstona. (V jednu dobu Cortina Houstona nesnášel, ale v pozdější době patřil k jeho stoupencům: oba se stavěli proti otrokářství a snažili se Texas udržet v americké Unii.) Cortinův každodenní kontakt s prostými Mexičany mu umožnil poznat jejich starosti a nespravedlnost, která se jim děla – zde ležel prapůvod cortinovských válek.

První cortinovská válka

13. července 1859 se Juan Cortina pro jedny stal Robinem Hoodem a pro druhé nenáviděným zlosynem. V Brownsville se stal svědkem utrpení svého bývalého zaměstnance z ranče Tomáse Cabrery, když ho šerif Bob Shears zbil tělem pistole tak, až nešťastník těžce krvácel. Cortina se rozhodl věc vzít do vlastních rukou: Shearse postřelil svým coltem, odvedl Cabreru a poté uprchl do Mexika. O dva měsíce později se vrátil se sedmdesáti bojovníky, z nich většina byli texasští Mexičané (Tejanos), a vzal Brownsville útokem. Cortinovi muži z vězení osvobodili desítku Mexičanů, zastřelili tři anglofonní Američany a za pokřiku „Mueran los gringos“ (Smrt gringům) odjeli.

Cortina vydal vlastní Pronunciamento (Prohlášení), v němž vysvětloval důvody ke svým činům. O pár dní později brownsvillští občané dali dohromady vlastní milici zvanou Brownsvillští tygři a uvěznili Tomáse Cabreru. Brownsvillští tygři poté spolu s posilami z Matamoru a dvěma menšími děly zaútočili na Cortinu a jeho lidi, ale ti dokázali útok odrazit. Juan Cortina požadoval, aby Cabreru osvobodili, ale kapitán William G. Tobin odmítl a Cabreru dal oběsit. Krátce na to, 23. listopadu 1859, Cortina vydal další prohlášení, v němž volal po dodržování práv zaručených smlouvou z Guadalupe Hidalga.

Čím dál více texaských Mexičanů utrpělo křivdy od Američanů a Cortina se zavázal, že se svými muži pro ně na území od Brownsville až po Eagle Pass vymůže spravedlnost. Tak odstartovala desetiletá cortinovská válka.

Juan Cortina pravidelně napadal americká města a v patách mu byli Texas Rangers. K jeho hnutí se přidávali další a další texasští Mexičané, až se jeho skupina rozrostla na nějakých 400 mužů.

27. prosince 1859 se cortinovci u Rio Grande City střetli s americkými vojáky majora Samuela Heintzelmana a Texas Rangers pod velením Ripa Forda. Cortina střet prohrál a musel ustoupit do Mexika. Později se vrátil zpět do La Bolsy a oblasti pod Rio Grande City, kde se pokusil unést paroloď Ranchero, ale Fordovi Texas Rangers mu v tom zabránili.

Nedlouho poté do oblasti přijel plukovník Robert E. Lee, aby obnovil pořádek a byl kvůli tomu odhodlán i překročit mexické hranice. Nakonec ale zjistil, že Cortina uprchl do burgoských hor, kde se skrýval více než rok.

Druhá cortinovská válka

Za americké občanské války Cortina bojoval na seveřanské straně a stal se hrdinou. V květnu 1861 Cortina se svými muži vpadl do okresu Zapata v Texasu, čemuž se také někdy říká druhá cortinovská válka. U Carriza se proti němu postavili konfederální vojáci pod velením kapitána Santose Benavidese; cortinovci byli poraženi a utrpěli těžké ztráty. Sám Cortina jen s deseti muži překonal Rio Grande a unikl do Mexika.

Pozdější život v Mexiku

Od roku 1860 Juan Cortina podporoval mexického prezidenta Benita Juáreze a se stal velitelem v mexické armádě. V roce 1862, když se v Mexiku vylodili Francouzi, bránil proti nim San Lorenzo a Tamaulipas a stal se vojenským správcem a starostou města Matamoros.

Cortina dále stoupal po žebříčku v mexické vládě, ale nakonec se dostal do konfliktu s republikánskými vůdci a jeho politická kariéra se začala nachylovat. V roce 1870 se vrátil k americkým hranicím a neúspěšně se snažil v Texasu získat omilostnění za své někdejší zločiny. O rok později se o to pokusil znovu, leč opět bez úspěchu. Rány z občanské války byly stále čerstvé a Texasané, kteří stáli na straně poražené Konfederace, Cortinovi nezapomněli jeho vojenské angažmá na straně Unie.

V roce 1876 byl Cortina v Texasu zatčen a obviněn z krádeží dobytka. Podařilo se mu sice uprchnout, ale při pokusu o přechod hranic byl zadržen mexickými úřady. Mexičané ho postavili před vojenský soud a odsoudili k trestu smrti, ale díky zásahu Porfiria Díaze byl ušetřen a zbytek života strávil v domácím vězení.

Důsledky a hodnocení

Juanu Cortinovi rozhodně nelze upřít, že se narodil do zajímavé doby. Nejspíše ve světle nedávno dosažené mexická nezávislosti se z něho stal hrdý mexický nacionalista. Vyrostl v oblasti s koloniálním životním stylem a častými nájezdy a přepadáními, takže musel být vždycky připraven k vlastní obraně. V téže době do stále ještě mexického Texasu začali pronikat anglofonní osadníci. Když Texas v roce 1836 vyhlásil nezávislost a o devět let později vstoupil do Spojených států amerických, postavení Juana Cortiny, stejně jako dalších texaských Mexičanů, se začalo povážlivě třást. Všechny tyto okolnosti jsou klíčové k pochopení jeho motivů a činů.

Ve své době v Cortinovi řada texaských Mexičanů nalezla inspiraci a přidala se k jeho boji, ale v dlouhodobém horizontu si tím zadělali na spoustu problémů. Američané jim cortinovské války jen tak neodpustili a dlouhá desetiletí se za ně mstili. I když Cortinův boj byl etický a po všech stránkách rozumný, řada texaských Mexičanů pociťovala hořkost anglofonních Američanů mnohdy až do 20. století.

V první cortinovské válce šlo o obranu práv zaručených smlouvou z Guadalupe Hidalgo; druhá válka pak byla bojem ve jménu Unii na území jižanského Texasu. A kvůli těmto dvěma „válkám“ byl Juan Nepomuceno Cortina vnímán jako padouch i hrdina. Padouch protože stál proti texaským a americkým silám, a hrdina protože hájil práva svých lidí a bojoval za Unii. Jeho boj za rovnost proti diskriminaci z něho učinil amerického hrdinu a i díky němu byla demokracie v budoucnu lepší.

Zdroj

Původní článek „Juan Cortina: Champion & Villain of the Texas Border“ Gerarda Facii naleznete na jeho stránkách.