Křižáci v Řecku: Salonské hrabství

Maria Dourou-Eliopoulou

Publikováno: 9. ledna 2016

Jedním z regionů, které dobyl křižácký král Soluně Bonfác z Montferratu při svém tažení jižním Řeckem, byla Salona (La Sole, či La Sola), stojící na místě starověké Amfissy, nedaleko Delf. Prvním hrabětem ze Salony byl Tomáš z Austremoncourtu (vláda 1204–1210), který na místě starověké opevněné akropole nechal postavit hrad. Kolem roku 1210 se Salona nakrátko dostala pod nadvládu epického despoty Michaela I. Komnena Duky (1204–1215). Hrabství poté přešlo pod nadvládu achajských knížat a ta trvala až do roku 1311, kdy salonský hrabě Tomáš III. z Autremoncourtu (1294–1311) padl v bitvě u Orchomenu proti Kataláncům.

Od roku 1318 se na hraběcí trůn v Saloně dostal katalánský rod Fadrique. V květnu 1380 byla salonská oblast dobyta žoldnéřskou Navarrskou společností a až do roku 1394 zde vládla byzantská hraběnka Helena Kantakuzenovna. Po smrti hraběnky Heleny v roce 1394 hrabství přešlo pod sultána Bajezida I. a později se představitelem hrabství stal morejský despota Theodor I. Palaiologos (1384–1407). Ten však neměl dost sil, aby území udržel, a tak jej v roce 1403 prodal rytířskému řádu johanitů. Ani johanité Salonu neudrželi dlouho, a v roce 1410 ji dobyli osmanští Turci.

Během katalánského období ve městě sídlil kastelán, který byl zodpovědný za obranu salonského hradu a údržbu jeho vojenského vybavení. Hrabství bylo spravováno na základě katalánské legislativy, takzvaných Barcelonských obyčejů. Katalánci s největší pravděpodobností v Saloně zavedli jako úřední jazyk katalánštinu. Někdy před rokem 1327 k hrabství připojili Loidoriki a Vitrinitzu; Vitrinitza byla spravována jako samostatné léno a měla svého vlastního kastelána.

Hospodářský vývoj

V samotném městě Salona etnické řecké obyvatelstvo mělo většinu nad jiný národnostmi regionu. Řekové od svých cizích vládců žili vcelku izolovaně, zvláště pak za nadvlády Katalánců (1311–1380). Jediná profese, kterou mohli místní Řekové vykonávat, bylo notářství. Vedle Řeků byla zcela jistě přítomna židovská komunita, žijící na sever od městského hradu (patrně majitelé koželužnických dílen byli Židé), ačkoliv z dochovaných pramenů, které máme k dispozici, je v regionu zmíněn pouze jeden Žid.

Spojení s mořem zajišťoval přístav Itea, který však byl poměrně malý a patrně s omezenou obchodní aktivitou, ale skýtal poměrně rychlé spojení s přístavními městy v jižní Itálii. V roce 1304 dlší přístav představovala Vitrinitza na pobřeží korintského zálivu. V té době dosáhla prosperita Salonského hrabství takové úrovně, že dva vládcové z rodu Aurtemoncourtů, Tomáš II. a Tomáš III., razili své vlastní mince. Byly objeveny dva tourské groše, které na lícové straně nesou jméno dvou panovníků (THOMAS) a název země v italštině (LA SOLA). Na rubu je vyobrazen kříž a štít rodu Aurtemoncourtů, a na druhé minci kostel.

Církevní správa

Salona byla již před rokem 1211 sídlem latinského biskupství, které spadalo pod arcibiskupství v Athénách. Kolem roku 1380, za vlády byzantské hraběnky Heleny, byl ve městě dosazen první ortodoxní biskup.

Zdroj

Původní sérii článků „Latin Occupations in the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.