Křižáci v Řecku: Lefkada

Maria Dourou-Eliopoulou

Publikováno: 11. ledna 2016

Ostrov Lefkada, ve středověku znám jako Santa Maura, zcela nesdílel osud ostatních ostrovů v Jónském moři. V 13. století byl ovládán Epirským despotátem. Ostrov s největší pravděpodobností získal věnem Jan Orsini, syn palatýna Kefalonie a Zakynthu, při příležitosti svého sňatku s dcerou epirského despoty Nikefora II., který ostrov kolem roku 1300 podle všeho držel. Podle dochovaných pramenů v prvních pěti letech franské nadvlády obyvatelstvo z ostrova prchalo a hledalo útočiště na pevnině. Jak se moc a vliv rodu Orsini v Epiru rozrůstal, Lefkada byla pevninou nakonec s pevninou politicky spojena. Ostrov zůstal součástí Epirského despotátu až do roku 1331, kdy ostrov dobyl sesazený athénský vévoda Gautier z Brienne při svém tažení za znovudobytí svých ztracených držav. Správa ostrova svěřil svým francouzským zástupcům. Ortodoxní biskupství bylo zrušeno a papež na uprázdněné dosadil latinského biskupa. Ale už čtyři roky na to latinský biskup zmiňuje, že katolický klérus přijal ortodoxní dogma.

Lefkadu potkal stejný osud jako Vonitsu; obě území kdy roku 1355 Gautier z Brienne přenechal jako léna svému benátskému chráněnci Gratianovu Giorgimu. Mezitím se objevilo několik pretedentů epirského trůnu, z nichž nejmocnější byli albánský Karel Thopia a Nikeforos, syn palatýna Kefalonie a Zakynthu, a oba Lefkadu vnímali jako součást epirské pevniny. Giorgi se roku 1357 obrátil na Benátky se žádostí a pomoc, které mu vyhověly. Ale když na ostrov konečně dorazilo benátské loďstvo, místní obyvatelstvo, podněcované Nikeforem a novým kafalonským a zakynthským palatýnem Leonardem Tocco, propuklo v povstání a Gratianos Giorgi byl uvězněn. Po smrti Nikefora a vítězství Karla Thopii se pro Gratiana naskytla šance přeskupit své síly, potlačit povstání obyvatelstva a vytlačit z ostrova benátský vliv. Lidové povstání proti nadvládě na Lefkadě v pozdějších letech inspirovalo slavného řeckého básníka Aristotela Valaorita k napsání básně Fotinos.

Gratianos Giorgi na Lefkadě vládl až do roku 1362. Po jeho smrti obyvatelé pozvali palatýna Leonarda Tocco, aby se na ostrově ujal vlády. Tímto krokem se Lefkada politicky zařadila po bok ostatních jónských ostrovů. Benátská republika, která se snažila udržovat v Jónském moři svůj vliv, na tuto situaci zareagovala; v roce 1390 se Benátčané uplatnili nárok na Lefkadu, protože Giorgiové byla benátská rodina, a také protestovali proti mýtnému uvalenému na projíždějící benátské lodě. Vláda dynastie Tocco na ostrově trvala do roku 1479, kdy Lefkadu dobyli osmanští Turci, kteří se zde udrželi až do roku 1699.

Zdroj

Původní sérii článků „Latin Occupations on the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.