Křižáci v Řecku: Bodonické markrabství

Maria Dourou-Eliopoulou

Publikováno: 9. ledna 2016

V roce 1204 soluňský král Bonifác z Montferratu postoupil Bodonici jako léno markraběti (či markýzovi) Guyovi Pallavicinimu (vláda 1204–1237), kterému místní Řekové mu říkali „markezopulos“. Úkolem markraběte Guye bylo chránit thermopylskou soutěsku a území Soluňského království ležící v Thessálii a Makedonii, které ohrožoval řecký velmož Leon Sgouros. Zpočátku bylo Bodonické markrabství pod svrchovaností Latinského císařství, ale snad kolem roku 1248 spadlo do sféry Achajského knížectví, kde vydrželo až roku 1278, kdy se ocitlo pod nadvládou Karla z Anjou (1278–1285).

Po smrti krále Bonifáce z Montferratu byl markrabě Guy Pallavicini prvním rádcem soluňské královny-vdovy Markéty. V roce 1207 se účastnil spiknutí lombardských velmožů v Soluňském království. Vzpoura byla neúspěšná a Guy se spolu s ostatními musel vzdát latinskému císaři Jindřichovi Flanderskému (1206–1216), když v roce 1209 do Soluně přitáhl v čele císařské armády.

Po pádu křižáckého Soluňského království v roce 1224 se markrabě Guy opevnil v bodonickém hradu a srdnatě se bránil náporu vojsk epického despoty Theodora Komnena Duky (1215–1230), čímž zastavil jeho postup dále jih. Kolem roku 1250 byla Bodonice ohrožena nikájským císařem Janem III. Dukou Vazatzem (1222–1254), který vytáhl do války proti Epirskému despotátu, jehož vládce Michael II. Dukas (1231–1271) chtěl rozšířit své území až k thermopylské soutěsce a na sever do oblasti ovládaných Franky v Attice a Bojótii. O pár let později, snad v roce 1256, se bodonický markrabě Ubertino Pallavicini (1237–1278) zapletl do rozepře mezi achajským knížetem Vilémem z Villehardouin a eubójskými triarchy (1256–1258).

V roce 1311 Bodonické markrabství napadli žoldnéři z Katalánské společnosti. Po drtivé porážce franských velmožů v bitvě u Orchomenu (1311), se vdova po markraběti Albertu Pallavinicim Marie z Verony provdala za Ondřeje Cornara, pána Karpathu, jemuž polovinu Bodonického markrabství přinesla jako věno. Navzdory škodám a drancování, které země utrpěla od katalánských nájezdníků, Ondřej Cornaro markrabství udržel až do roku 1335, kdy vláda přešla do rukou benátského rodu Giorgi (nebo Zorzi). Rod Giorgi držel Bodonici až do roku 1414, kdy ji dobyli osmanští Turci.

Bodonické markrabství vzkvétalo v druhé polovině 14. století za vlády markraběte Františka, který požíval důvěry a podpory ze strany Benátek. Bodonickému markrabství občas vládly také ženy, jako například Isabela Pallavicini (1278–1286) nebo Vilemína Pallavicini (1311–1358). Během své dlouhé existence se Bodonické markrabství a zvláště pak zdejší latinské biskupství stávaly častým terčem pirátů z eubójského zálivu.

Náboženství

Pokud jde o církevní organizaci, Bodonice byla biskupstvím (thermopylské biskupství), které spadalo pod jurisdikci latinského arcibiskupství v Athénách. Od roku 1371, či snad ještě dříve, mělo markrabství svého ortodoxního biskupa (mendenické biskupství), který spadal pod metropolitu v Larisse a později, od 15. století, pod metropolitu athénského. Nedaleko bodonického hradu se nacházel ortodoxní klášter, kam se po křižáckém vpádu v roce 1204 uchýlil athénský metropolita Michael Choniates.

Zdroj

Původní sérii článků „Latin Occupations in the Greek Lands“ Marie Dourou-Eliopoulouvé naleznete na stránkách Foundation of the Hellenic World.