Článek měsíce: Říjen

Dějiny raného křesťanství v 1. století

Clanek mesice

Ikona Jakuba Spravedlivého, Ježíšova bratra. Jakub a další členové Ježíšovy rodiny hráli v křesťanském hnutí během prvních desetiletích prominentní úlohu.

Počátky křesťanského náboženství spadají na událost Ježíšova zmrtvýchvstání; úsvit dějin křesťanské církve pak připadá na Letnice. Původní židokřesťané přijali mesianistickou teologii a nadále dodržovali Mojžíšův zákon. Mezi prvními konvertity však nechyběli helenizovaní diasporní Židé ze všech koutů římského impéria, kteří se brzy dostali konfliktu s Židy z Palestiny. Byl to průvodní jev toho, jak se prvotní církev snažila vymanit z rámce své původní kultury.

Helenizovaným Židům se ale nedařilo evangelium doručit mezi pohany v nějaké stravitelné podobě až do příchodu apoštola Pavla z Tarsu, který dovedl ke křesťanství konvertovat i pohany. Pavel si však stihl nadělat nepřátele na všech stranách: útočili na něho Židé, židokřesťané Jakuba Spravedlivého a Římané ho nakonec zatkli.

Počátkem 60. let prvního století začal římský císař Nero s pronásledováním křesťanů. Zhruba v téže době se pavlovská pohanokřesťanská komunita oddělila od židovství. V roce 62 byli v Římě popraveni apoštolové Petr a Pavel a Římané budou pronásledovat křesťany ještě v druhém, třetím a na počátku čtvrtého století.

Koncem 60. let židovští zéloti v Jeruzalémě vyvolali povstání proti Římu. Syn císaře Vespaniána Titus proti povstalcům stojí se 60 000 vojáky. Roku 70 je dobyt Jeruzalém a židovský chrám je srovnán se zemí. Tato událost hraje klíčovou roli v dějinách křesťanství – přetahovaná raněkřesťanské církve s židovstvím prakticky mizí a křesťanství se stává svébytným hnutím ovládaným převážně bývalými pohany.

Nejstarší evangelia byla sepsána kolem roku 70. Jako první vzniklo nejspíše evangelium podle Marka, následováno Matoušovým a Lukášovým evangeliem. Šířit se začaly rovněž Pavlovy epištoly, které byly napsány vesměs v letech 50–60. Spisy vzniklé v poapoštolské době, které se nakonec nestaly součástí křesťanského kánonu, reflektují sílící protižidovské tendence po roce 70. Na sklonku prvního století již byly napsány všechny spisy, z nichž se dnes skládá křesťanský Nový zákon. První století bylo završeno pronásledováním za císaře Domiciána (81–96). Právě toto pronásledování stojí na pozadí vzniku Zjevení svatého Jana, poslední knihy Nového zákona.



Nejnovější články:

Kolik Židů přijalo křesťanství v 1. století

Publikováno: 12. října 2017

Není pochyb o tom, že křesťanské hnutí původně začalo jako čistě židovský fenomén a během staletí se vyvinulo v pohanské křesťanské náboženství. „Rozluka“ křesťanství s židovstvím je fascinující kapitolou v dějinách náboženství, badatelé dodnes diskutují, kdy přesně k ní došlo i jaké historické, náboženské a sociální okolnosti s ní přispěly. Já sám se k nim v tomto eseji vracet nebudu, i když mé závěry se těchto důležitých otázek někdy dotýkat budou. Mým úmyslem je čistě prozkoumat růst křesťanského hnutí v prvním století a pokusit se určit počet Židů, kteří se stali křesťany. Podle mého soudu, který stojí v protikladu s líčením v Lukášových Skutcích apoštolských, křesťanské hnutí učinilo dobrý dojem jen na minimum Židů. Počet křesťanů židovského původu v prvním století nikdy nepřesáhl číslo 1000 a v už polovině století byli přečísleni křesťany původně z pohanského prostředí.


Dějiny jižního Tichomoří

Publikováno: 28. září 2017

Oceánie je pozoruhodný kout světa, jemuž v řadě věcí náleží přívlastek „poslední“. Oceánie byla poslední oblastí osídlenou lidmi; byla poslední, kterou objevili Evropané; a byla poslední, kterou Evropané kolonizovali i dekolonizovali.


Pitcairnovy ostrovy: Poslední britská kolonie v Tichomoří

Publikováno: 17. září 2017

Legendární ostrov Pitcairn, útočiště vzbouřenců z Bounty, je nejzapadlejší osídlený kout jižního Tichomoří. Tato malá osada, založená roku 1790 devíti Brity a devatenácti Polynésany, je dnes stará přes dvě stě let. Je ironií dějin, že Pitcairn, jehož osídlení má původ v aktu vzdoru vůči britské koruně, se jako první tichomořský ostrov stal roku 1838 britskou kolonií a dnes je poslední připomínkou britského impéria v Tichomoří. Všechny čtyři ostrovy – Pitcairn, Henderson, Oeno a Ducie – mají rozlohu dohromady 47,4 kilometrů čtverečních, ovšem náleží k nim 800 000 kilometrů čtverečních výlučné hospodářské zóny, což je i důvod, proč Velká Británie odtud rozhodně nespěchá.


Dějiny Etiopie (1700–1950)

Publikováno: 13. září 2017

Roku 1769 v Etiopii nastalo velmi nepřehledné období bezvládí a válek rasů, podle starozákonního vzoru nazývané doba soudců, trvající až do roku 1855, kdy se etiopským císařem stal Tewodros II. Tewodros se snažil zlomit klanové vazby svých vojáků a posílit jejich disciplínu tím, že jejich žold vyplácel sám a nikoliv prostřednictvím feudálů. Ze zahraničí nechal dovážet palné zbraně, zvláště děla. Vydával tvrdé zákony a popravoval bandity, kteří po svém zajetí odmítali obdělávat půdu. Své vojáky využíval i ke stavebním projektům a často pracoval po jejich boku. Tewodrova vláda měla i silný náboženský prvek: císař nařídil všem muslimům do roka přijmout křesťanskou ortodoxní víru a římské katolíky vykázal ze země.


Jsou Súdánci Arabové?

Publikováno: 8. září 2017

Súdán, do nedávna největší a jedna z geograficky nejrozmanitějších zemí Afriky, se v roce 2011 rozdělil poté, co si obyvatelé súdánského Jihu v referendu odhlasovali nezávislost. Vláda v Chartúmu výsledku referenda požehnala a tak nic nebránilo tomu, aby si převážně křesťanský a animistický jižní Súdán – jehož obyvatelé desítky let bojovali proti nadvládě muslimského Severu – šel vlastní cestou. Po odtržení Jihu se Súdán stal třetí největší arabsky mluvící zemí v regionu. Jedná se o rozmanitou zemi s řadou etnik a kultur, pozornost světové veřejnosti ovšem po léta poutala spíše série brutálních občanských válek.