Článek měsíce

Pocahontas: Život a legenda

Clanek mesice

Akvarel Johna Whitea přibližně z roku 1585 znázorňující ženu náčelníka Piemacuma z Pomeioocu. Princezna Pocahontas by v dospělosti vypadala nějak podobně.

O této pozoruhodné ženě ve skutečnosti mnoho nevíme; a dostupné informace máme až z druhé ruky, anžto žádná její autentická slova nebo myšlenky nebyly nikdy nikým zaznamenány. Její příběh se nám dochoval díky historickým pramenům a v poslední době i díky zkoumání posvátné ústní tradice kmene Mattaponi. Pocahontas po sobě zanechala hluboký dojem, který přetrval po více než čtyři století, a přesto existuje stále mnoho lidí, kteří neznají její jméno ani příběh.

Co nám tedy mohou sdělit historické údaje? Pocahontas se narodila roku 1596 pod jménem Amonute, ačkoliv měla ještě jedno jméno Matoaka, používané spíše v soukromí. Pocahontas byla přezdívka znamenající „hravá“, kterou si vysloužila svojí zvědavou a nenechavou povahou. Jejím otcem byl Wahunsenaca (náčelník Powhatan), mamanatowick (nejvyšší náčelník) powhatanského kmenového svazu. Na vrcholu své moci měl svaz kolem 25 000 obyvatel a zahrnoval 30 algokinsky hovořících kmenů, z nichž měl každý svého vlastního náčelníka (werowance). Powhatanští Indiáni svou vlast nazývali „Tsenacomoco“.

Podle dávného zvyku měla Pocahontas coby dcera nejvyššího náčelníka po narození žít se svou matkou v její rodné vesnici (náčelník Powhatan by je po celou dobu existenčně zajišťoval). V anglických zdrojích se ale o Pocahontině matce nic nedozvíme. Podle teorií některých historiků zemřela při porodu, což mohlo vysvětlovat skutečnost, že Pocahontas na rozdíl od svých nevlastních sourozenců zůstala u otce. Nicméně Pocahontas, stejně jako její sourozenci, by se k otci vrátila, jakmile by přestala být závislá na matčině mléce. Její matka by se posléze – za předpokladu, že byla ještě naživu – mohla znovu provdat.

Když v květnu 1607 dorazili první Angličané a založili kolonii Jamestown, Pocahontě mohlo být asi jedenáct let. Pocahontas a její otec se s nimi nesetkali dříve než v zimě 1607, kdy Powhatanův bratr Opekankano zajal kapitána Johna Smithe (který je v celém příběhu takřka tak slavný, jako postava Pocahonty). Zajatého Smithe provedli jako trofej několika indiánskými vesnicemi a potom ho zavlekli do Werowocomoka, hlavního města powhatanských Indiánů.

Následující událost je ikonicky provázána jak s Pocahontou, tak i Johnem Smithem: slavná záchrana Smithe před popravou. Jak Smith později vylíčil, byl předveden před náčelníka Powhatana, na zemi před ním byly dva velké kameny, na něž Smithovi položili hlavu, zatímco jeden bojovník byl připravený ji kyjem roztříštit. Než k tomu však mohlo dojít, Pocahontas vyběhla a vlastním tělem Smithe zakryla, čímž z popravy sešlo. Jestli k této události skutečně došlo je předmětem debat již celá staletí. Jedna z teorií říká, že se jednalo o složitý rituál přijetí do kmene a podle jejích zastánců nebyl Smithův život nikdy během něho ohrožen – i když on sám by si to nejspíš neuvědomoval. Posléze Powhatan Smithovi řekl, že od nynějška je součástí jeho kmene. Výměnou za dvě střelné zbraně a kamenný brus pak Indiáni Smithovi dali oblast Capahowasick na řece York a „navždy ho ctili jako svého syna“. John Smith se pak mohl vrátit ke svým lidem. Náčelník posléze hladovějícím Angličanům v Jamestownu poslal dary. Dodávky obyčejně doprovázela Pocahontas, což Angličané vnímali jako známku míru a dobrých úmyslů. Při svých návštěvách v Jamestownu si hrála s anglickými chlapci, věrna své přezdívce „hravá“.



Nejnovější články:

Templářská vláda na Kypru

Publikováno: 5. května 2018

Roku 1191 dobyl anglický král Richard Lví srdce ostrov Kypr a vyrval jej z rukou řeckého místodržícího, de facto nezávislého vládce, Izáka Komnena. Richard brzy poznal, že ostrovu nedokáže sám vládnout a udržet jej jako součást vlastního království v Anglii a Francii, učinil proto strategické rozhodnutí a prodal ostrov řádu templářů za 100 000 zlatých bezantů. Byl to prozíravý krok, který králi poskytl významnou finanční injekci, umožnil mu začít se plně soustředit na boj ve Svaté zemi a především zajistil, že ostrov zůstane v rukou loyálních křesťanů, kteří jsou kdykoliv připraveni bránit Svatou zemi. Zdálo se to jako dokonalé řešení.


Záhada ztracené osady Roanoke, první anglické kolonie v Americe

Publikováno: 1. května 2018

Když v roce 1590 přistála anglická loď s čerstvými zásobami v ostrovní kolonii Roanoke u východního pobřeží dnešních Spojených států, našli námořníci osadu zpustlou a liduprázdnou. Na 115 mužů, žen a dětí zmizelo beze stopy. Jediné vodítko představovalo jméno blízkého ostrova Croatoan vyryté v kůře stromu. Tím začíná příběh o zmizení osady Roanoke, jedné z největších záhad americké historie.


Staří Římané v západní Africe

Publikováno: 21. dubna 2018

V době svého největšího územního rozmachu sahala římská říše od Asuánu v Egyptě po Britské ostrovy – římský vliv ovšem díky obchodu a pohybu obyvatel sahal ještě dále. Dodnes je rozšířený názor, že saharská poušť ve starověku představovala nepřekonatelnou překážku pro cestování i obchod, není to ale pravda. Římané ve skutečnosti disponovali hustou a dynamickou sítí kontaktů sahajících až do subsaharské Afriky. Zlato, otroci, potraviny i koření, to vše proudilo z městských center ležících v úrodném povodí řeky Niger na sever do saharských oáz, aby odtud doputovalo až do římských přístavů v severní Africe. Proud zboží nebyl jednosměrný: ze severu na jih proudily drahé kameny, luxusní látky i peníze.


Krátké dějiny řádu templářů

Publikováno: 20. dubna 2018

Po první křížové výpravě a založení Jeruzalémského království do Svaté země začaly proudit davy evropských poutníků. Bezpečnostní situace ale ani zdaleka nebyla stabilizovaná, řadu pobřežních měst ovládali arabští emírové a vnitrozemí se hemžilo beduíny. Světské autority proto nedokázaly zaručit bezpečnost na cestách ke svatým místům ležících ve větší vzdálenosti od Jeruzaléma, jako třeba Jericho či Nazaret. V roce 1115 se dva rytíři, Burgunďan Hugo z Payns a Vlám Godefroy ze St. Omer, rozhodli spojit a vytvořit ozbrojené bratrstvo zasvěcené ochraně křesťanských poutníků. Brzy se k nim přidalo sedm dalších dobrodruhů.


Staří Řekové a Římané ve východní Africe

Publikováno: 15. dubna 2018

Tato studie je dalším pokusem o objasnění, jak staří Řekové a Římané navázali obchodní spojení s východoafrickým pobřežím a pravděpodobně také vnitrozemím. Takový počin je nespíše prvním svého druhu; pokusíme se přitom skloubit znalosti získané z archeologického výzkumu na tanzanském pobřeží a ostrovech se známými antickými písemnými prameny.