Článek měsíce: Prosinec

Renaud de Châtillon a piráti od Rudého moře

Clanek mesice

Černá galéra z 15. století. Renaud de Châtillon měl podobné.

V prosinci 1182, během příměří mezi křižáckým Jeruzalémským královstvím a sultánem Saladinem, se v Rudém moři objevila eskadra lodí s asi třemi tisíci piráty, která začala terorizovat obchodní lodě i poutníky. K všeobecnému překvapení brzy vyšlo najevo, že posádky tvoří Frankové – západní křesťané. Po pěti stech letech to tak bylo poprvé, co se v Rudém moři objevila křesťanská loď.

Vzhledem k tomu, že už pět set let se v Rudém moři žádní nepřátelé nevyskytovali, muslimští vládcové Egypta a Arábie neměli důvod zde vydržovat válečné loďstvo. Piráti tak nenarazili na žádný odpor a během velmi krátké doby narušili kvetoucí obchodní spojení mezi Egyptem a Indií. Politický dopad jejich řádění byl ještě horší: přerušili trasu muslimských poutníků z celé severní Afriky, kteří se vyloďovali v Džiddě, a to navíc v období hadždže, pouti do Mekky.

Franští piráti nejprve přepadli Ajdháb na pobřeží Núbie, první velký přístav, kde se naloďovali poutníci mířící z Afriky do Arábie. Neopevněné město snadno dobyli, zmocnili se velkých zásob určených pro poutníky a po souši vyslali jezdce do vnitrozemí, aby přepadli nedalekou karavanu. Poté eskadra zamířila na druhou stranu Rudého moře. Piráti se znovu vylodili na pobřeží mezi Mekkou a Medínou, doufaje, že narazí na bohaté a neozbrojené karavany, a poté zamířili k Al-Hawře severně od Džiddy. Během tří měsíců se jim podařilo zajmout na dvacet obchodních a dopravních lodí s poutníky, které okradli. Rychlejší plavidla poté dále využili a ostatní potopili. Není znám počet jejich obětí – neozbrojených poutníků a obchodníků, mužů, žen i dětí –, které zabili či zotročili, ale bezesporu byl značný. Počátkem února 1183 jim ale štěstí přestalo přát.



Nejnovější články:

Němčina v Tichomoří

Publikováno: 1. prosince 2018

Počátky německého vlivu v Tichomoří sahají do šedesátých let 19. století, kdy firma Godeffroy & synové se sídlem na Samoe začala v různých částech Polynésie a Mikronésie zakládat síť obchodních stanic. V sedmdesátých letech došlo k upevnění a rozšíření vlivu také v Melanésii (vesměs na Šalomounových ostrovech a Bismarckově souostroví). Po sjednocení Německa v roce 1871 byla řada oblastí v regionu anektována jako kolonie nebo protektoráty: Marshallovy ostrovy (1878); Země císaře Viléma a Bismarckovo souostroví (1884); Mariany, Karolíny a Ťiao-čou (1898) a Samoa (1899).


Templářská vláda na Kypru

Publikováno: 5. května 2018

Roku 1191 dobyl anglický král Richard Lví srdce ostrov Kypr a vyrval jej z rukou řeckého místodržícího, de facto nezávislého vládce, Izáka Komnena. Richard brzy poznal, že ostrovu nedokáže sám vládnout a udržet jej jako součást vlastního království v Anglii a Francii, učinil proto strategické rozhodnutí a prodal ostrov řádu templářů za 100 000 zlatých bezantů. Byl to prozíravý krok, který králi poskytl významnou finanční injekci, umožnil mu začít se plně soustředit na boj ve Svaté zemi a především zajistil, že ostrov zůstane v rukou loyálních křesťanů, kteří jsou kdykoliv připraveni bránit Svatou zemi. Zdálo se to jako dokonalé řešení.


Záhada ztracené osady Roanoke, první anglické kolonie v Americe

Publikováno: 1. května 2018

Když v roce 1590 přistála anglická loď s čerstvými zásobami v ostrovní kolonii Roanoke u východního pobřeží dnešních Spojených států, našli námořníci osadu zpustlou a liduprázdnou. Na 115 mužů, žen a dětí zmizelo beze stopy. Jediné vodítko představovalo jméno blízkého ostrova Croatoan vyryté v kůře stromu. Tím začíná příběh o zmizení osady Roanoke, jedné z největších záhad americké historie.


Staří Římané v západní Africe

Publikováno: 21. dubna 2018

V době svého největšího územního rozmachu sahala římská říše od Asuánu v Egyptě po Britské ostrovy – římský vliv ovšem díky obchodu a pohybu obyvatel sahal ještě dále. Dodnes je rozšířený názor, že saharská poušť ve starověku představovala nepřekonatelnou překážku pro cestování i obchod, není to ale pravda. Římané ve skutečnosti disponovali hustou a dynamickou sítí kontaktů sahajících až do subsaharské Afriky. Zlato, otroci, potraviny i koření, to vše proudilo z městských center ležících v úrodném povodí řeky Niger na sever do saharských oáz, aby odtud doputovalo až do římských přístavů v severní Africe. Proud zboží nebyl jednosměrný: ze severu na jih proudily drahé kameny, luxusní látky i peníze.


Krátké dějiny řádu templářů

Publikováno: 20. dubna 2018

Po první křížové výpravě a založení Jeruzalémského království do Svaté země začaly proudit davy evropských poutníků. Bezpečnostní situace ale ani zdaleka nebyla stabilizovaná, řadu pobřežních měst ovládali arabští emírové a vnitrozemí se hemžilo beduíny. Světské autority proto nedokázaly zaručit bezpečnost na cestách ke svatým místům ležících ve větší vzdálenosti od Jeruzaléma, jako třeba Jericho či Nazaret. V roce 1115 se dva rytíři, Burgunďan Hugo z Payns a Vlám Godefroy ze St. Omer, rozhodli spojit a vytvořit ozbrojené bratrstvo zasvěcené ochraně křesťanských poutníků. Brzy se k nim přidalo sedm dalších dobrodruhů.