Článek měsíce: Leden

Armády křižáckého Jeruzaléma

Clanek mesice

Merry-Joseph Blondel: Tankred z Hauteville, jeden z vůdců první křížové výpravy a pozdější kníže galilejský

Po dobu téměř devadesáti let, od založení Jeruzalémského království až do bitvy u Hattínu v červenci 1187, byly armády křižáckého Zámoří početné, překvapivě efektivní a nominálně feudální. Jejich složení ale bylo mnohem komplexnější, než by termín „feudální“ napovídal. Křižácké armády například vždy měly ve svých řadách „ozbrojené poutníky“ a s vzestupem rytířských řádů (templáři a špitálníci) tato složka jen rostla. Nejpozoruhodnější však jsou ty typy jednotek, které se v západoevropských feudálních armádách vůbec nevyskytovaly, a to seržanti a turkopolové. Rozkaz arrière-ban – shromáždit vojsko – králi umožnil disponovat mobilizovanou armádou až po dobu jednoho roku.

Podobně jako na Západě, i v Zámoří páteř jeruzalémského vojska tvořili velcí feudálové se svými rytíři, kteří byli povinni vojenskou službu poskytovat výměnou za svá léna. Tito feudálové bývali buď světští (baroni), nebo církevní (biskupové a nezávislí opati). Palestinská baronství mohla být rozlohou značná, nebo téměř nicotná. Například Jonathan Riley-Smith ve své knize Atlas of the Crusades vypočítává, že v každém baronství v Sidonu, Galileji a Jaffě-Askalonu bylo 100 rytířů. Naproti tomu podle nekompletních záznamů Jana z Ibelinu měl nazaretský biskup 6 a biskup v Lyddě k dispozici 10 rytířů (Jan z Ibelinu, hrabě z Jaffy a Askalonu, psal v polovině 13. století, ale snažil se zdokumentovat vojenský potenciál Jeruzalémského království v době svého děda Baliana z Ibelinu).

Je třeba mít na paměti, že pod výrazem „rytíř“ se neschovává jediný člověk, ale celá bojová jednotka skládající se z rytíře a jeho válečného oře (destrier), jednoho nebo více jízdních panošů, jízdního koně (palefroi) a koně pro zavazadla. Od rytířů se očekávalo, že si sami pořídí zbraně a výstroj – ve 12. století to znamenalo drátěnou košili (hauberk) a chrániče hlavy, nohou a rukavice, dále přilbu, dlouhý meč, dýku a k tomu obyčejně ještě palcát nebo sekeru. Kopí naproti tomu byla vcelku levná zbraň na jedno použití, kterou rytířům poskytoval feudál.

Rytíři ale nebyli to jediné, co ze svého léna musel baron králi poskytnout do války. Baroni byli dále podporováni svými mladšími bratry i dospělými syny, pokud nějaké měli, a „domácími rytíři“, tedy muži, kteří sice neměli svou vlastní půdu, ale baronovi sloužili za roční důchod (který zahrnoval obvykle také stravu, ošacení a v některých případech i koně). Peter Edbury analyzoval katalog Jana z Ibelinu a došel k závěru, že poměl rytířů-důchodců a rytířů-vazalů (těch, kteří měli od barona půdu) se pohyboval od 1:2 až 3:2. Tím pádem byl rytíři, kteří ve vojsku sloužili kvůli feudálním závazkům, nejspíš netvořili více než polovinu.



Nejnovější články:

Pilát Pontský: Římský prefekt Judeje

Publikováno: 7. ledna 2018

Značná část dnešních křesťanských badatelů i popkultury – za všechny uveďme film Mela Gibsona Umučení Krista – prezentuje Piláta Pontského jako slabou postavu, která v Kristově ukřižování sehraje zásadní roli. Bezpáteřní byrokrat neochotně podlehne naléhání bezohledných židovských předáků a nechá popravit nevinného člověka. Nicméně apoštolské vyznání víry, které se v řadě kongregací pravidelně cituje, ukazuje docela jiným směrem.


Kolik Židů přijalo křesťanství v 1. století

Publikováno: 12. října 2017

Není pochyb o tom, že křesťanské hnutí původně začalo jako čistě židovský fenomén a během staletí se vyvinulo v pohanské křesťanské náboženství. „Rozluka“ křesťanství s židovstvím je fascinující kapitolou v dějinách náboženství, badatelé dodnes diskutují, kdy přesně k ní došlo i jaké historické, náboženské a sociální okolnosti s ní přispěly. Já sám se k nim v tomto eseji vracet nebudu, i když mé závěry se těchto důležitých otázek někdy dotýkat budou. Mým úmyslem je čistě prozkoumat růst křesťanského hnutí v prvním století a pokusit se určit počet Židů, kteří se stali křesťany. Podle mého soudu, který stojí v protikladu s líčením v Lukášových Skutcích apoštolských, křesťanské hnutí učinilo dobrý dojem jen na minimum Židů. Počet křesťanů židovského původu v prvním století nikdy nepřesáhl číslo 1000 a v už polovině století byli přečísleni křesťany původně z pohanského prostředí.


Dějiny jižního Tichomoří

Publikováno: 28. září 2017

Oceánie je pozoruhodný kout světa, jemuž v řadě věcí náleží přívlastek „poslední“. Oceánie byla poslední oblastí osídlenou lidmi; byla poslední, kterou objevili Evropané; a byla poslední, kterou Evropané kolonizovali i dekolonizovali.


Pitcairnovy ostrovy: Poslední britská kolonie v Tichomoří

Publikováno: 17. září 2017

Legendární ostrov Pitcairn, útočiště vzbouřenců z Bounty, je nejzapadlejší osídlený kout jižního Tichomoří. Tato malá osada, založená roku 1790 devíti Brity a devatenácti Polynésany, je dnes stará přes dvě stě let. Je ironií dějin, že Pitcairn, jehož osídlení má původ v aktu vzdoru vůči britské koruně, se jako první tichomořský ostrov stal roku 1838 britskou kolonií a dnes je poslední připomínkou britského impéria v Tichomoří. Všechny čtyři ostrovy – Pitcairn, Henderson, Oeno a Ducie – mají rozlohu dohromady 47,4 kilometrů čtverečních, ovšem náleží k nim 800 000 kilometrů čtverečních výlučné hospodářské zóny, což je i důvod, proč Velká Británie odtud rozhodně nespěchá.


Dějiny Etiopie (1700–1950)

Publikováno: 13. září 2017

Roku 1769 v Etiopii nastalo velmi nepřehledné období bezvládí a válek rasů, podle starozákonního vzoru nazývané doba soudců, trvající až do roku 1855, kdy se etiopským císařem stal Tewodros II. Tewodros se snažil zlomit klanové vazby svých vojáků a posílit jejich disciplínu tím, že jejich žold vyplácel sám a nikoliv prostřednictvím feudálů. Ze zahraničí nechal dovážet palné zbraně, zvláště děla. Vydával tvrdé zákony a popravoval bandity, kteří po svém zajetí odmítali obdělávat půdu. Své vojáky využíval i ke stavebním projektům a často pracoval po jejich boku. Tewodrova vláda měla i silný náboženský prvek: císař nařídil všem muslimům do roka přijmout křesťanskou ortodoxní víru a římské katolíky vykázal ze země.