Článek měsíce: Srpen

Náboženství na Pitcairnově ostrově

Clanek mesice

Adventistický kostel v Adamstownu na Pitcairnově ostrově (foto: Pitcairn Island Study Center)

Když na ostrově přistál Fletcher Christian a ostatní vzbouřenci z Bounty, aby se na ostrově usadili, zdá se, že náboženství v jejich novém životě nehrálo významnou úlohu. Život vzbouřenců v období prvních dvou dekád na Pitcairnu je však jen velmi málo zdokumentovaný. Ale jen do chvíle, kdy se v životě Johna Adamse odehrála zvláštní a podivuhodná změna a náboženství se stalo nedílnou součástí života komunity na Pitcairnově ostrově. Jakmile Adams usoudil, že náboženství pro malou ostrovní kolonii nabízí příslib lepšího života, neztrácel čas a zavedl to, co bychom mohli nazvat velmi přísnou náboženskou praxí.

Sir Charles Lucas, editor The Pitcairn Island Register Book (1929), v úvodu knihy pěkně vystihl, jak náboženství vstoupilo do života Johna Adamse. „V celých dějinách křesťanství máme zaznamenány všelijaké pozoruhodné případy obrácení na víru“, píše Sir Charles, „ale najít přesnou paralelu s Adamsem není jednoduché.“

Podle reverenda Thomase Bolese Murraye Adamsova praxe následovala příklad anglikánské církve. Modlitby probíhaly vždy ráno a večer, učil děti kolektám, katechismu a dalším věcem, které našel v modlitební knize. Zvlášní důraz u dětí kladl na recitaci Otčenáše a Apoštolského vyznání. A také se zdá, že coby kazatel byl Adams velmi oblíbený. Murray píše, že Adamsovy mladé žáky jeho vyučování skutečně bavilo a pro ilustraci zmiňuje jednu příhodu: při jedné příležitosti John Adams dvěma svým svěřencům Arthuru Quintalovi a Robertu Youngovi jako odměnu za jejich práci na polích před setbou jam (tropická hlízovitá zelenina, někdy se jim podle amerického zvyku říká sladké brambory) nabídl trochu střelného prachu. Chlapci ale místo toho chtěli, aby jim raději dal navíc nějaké hodiny z Bible, což jim Adams, jak píše Murray, rád splnil.

Úvod do náboženství byl nedílnou součástí výchovy v anglickém chudobinci, kde Adams vyrůstal a kde se zcela určitě setkal s některými obřady a slavnostmi anglikánské církve. Vzhledem k tomu, že se Adams mohl spoléhat prakticky jen na svou paměť, je pochopitelné, že si určité věci vybavoval špatně anebo vůbec a při výkladu biblických textů tíhl k extrémům. Např. nařízení postít se na Popeleční středu a Velký pátek bylo Adamsem zpřísněno tak, že půst byl pravidelně každý týden ve středu a v pátek – k velkému nepohodlí jeho oveček. Právě v oblasti půstů byl Adams trochu usměrněn po příjezdu anglického učitele Johna Buffetta na ostrov v roce 1823, páteční půst ale přesto zůstal zachován.

Zvláštní pozornost si zaslouží Adamsova úprava manželství, kdy se mohli brát i blízcí příbuzní, což patrně zachránilo komunitu před zánikem. Tabulka příbuzenství a spřízněnosti (Table of kindred and affinity) obsažená v Knize všedních modliteb (Book of Common Prayer) se na Pitcairnu setkávala s vlídným nezájmem. Na druhou stranu některé levitské příkazy byly dodržovány, např. ostrované se vyvarovali požívání masa kulticky nečistých ptáků.

Při pohledu na uvolněný pohled na manželství mezi „příbuznými“, kterým John Adams sledoval ušlechtilý záměr, se ovšem lze domnívat, že právě z tohoto vyvěral pozdější pitcairnský zvyk, jehož nešťastné důsledky pocítili Pitcairňané i v nedávných letech, především se jedná o sex s velmi mladými dívkami, což je ve Velké Británii i na Novém Zélandu pohlavní zneužívání. Světově proslulým se stal proces s pitcairnskými muži včetně pitcairnského starosty Steva Christiana v roce 2004; šest ze sedmi obžalovaných bylo tehdy u novozélandského soudu odsouzeno.



Nejnovější články:

Templářská vláda na Kypru

Publikováno: 5. května 2018

Roku 1191 dobyl anglický král Richard Lví srdce ostrov Kypr a vyrval jej z rukou řeckého místodržícího, de facto nezávislého vládce, Izáka Komnena. Richard brzy poznal, že ostrovu nedokáže sám vládnout a udržet jej jako součást vlastního království v Anglii a Francii, učinil proto strategické rozhodnutí a prodal ostrov řádu templářů za 100 000 zlatých bezantů. Byl to prozíravý krok, který králi poskytl významnou finanční injekci, umožnil mu začít se plně soustředit na boj ve Svaté zemi a především zajistil, že ostrov zůstane v rukou loyálních křesťanů, kteří jsou kdykoliv připraveni bránit Svatou zemi. Zdálo se to jako dokonalé řešení.


Záhada ztracené osady Roanoke, první anglické kolonie v Americe

Publikováno: 1. května 2018

Když v roce 1590 přistála anglická loď s čerstvými zásobami v ostrovní kolonii Roanoke u východního pobřeží dnešních Spojených států, našli námořníci osadu zpustlou a liduprázdnou. Na 115 mužů, žen a dětí zmizelo beze stopy. Jediné vodítko představovalo jméno blízkého ostrova Croatoan vyryté v kůře stromu. Tím začíná příběh o zmizení osady Roanoke, jedné z největších záhad americké historie.


Staří Římané v západní Africe

Publikováno: 21. dubna 2018

V době svého největšího územního rozmachu sahala římská říše od Asuánu v Egyptě po Britské ostrovy – římský vliv ovšem díky obchodu a pohybu obyvatel sahal ještě dále. Dodnes je rozšířený názor, že saharská poušť ve starověku představovala nepřekonatelnou překážku pro cestování i obchod, není to ale pravda. Římané ve skutečnosti disponovali hustou a dynamickou sítí kontaktů sahajících až do subsaharské Afriky. Zlato, otroci, potraviny i koření, to vše proudilo z městských center ležících v úrodném povodí řeky Niger na sever do saharských oáz, aby odtud doputovalo až do římských přístavů v severní Africe. Proud zboží nebyl jednosměrný: ze severu na jih proudily drahé kameny, luxusní látky i peníze.


Krátké dějiny řádu templářů

Publikováno: 20. dubna 2018

Po první křížové výpravě a založení Jeruzalémského království do Svaté země začaly proudit davy evropských poutníků. Bezpečnostní situace ale ani zdaleka nebyla stabilizovaná, řadu pobřežních měst ovládali arabští emírové a vnitrozemí se hemžilo beduíny. Světské autority proto nedokázaly zaručit bezpečnost na cestách ke svatým místům ležících ve větší vzdálenosti od Jeruzaléma, jako třeba Jericho či Nazaret. V roce 1115 se dva rytíři, Burgunďan Hugo z Payns a Vlám Godefroy ze St. Omer, rozhodli spojit a vytvořit ozbrojené bratrstvo zasvěcené ochraně křesťanských poutníků. Brzy se k nim přidalo sedm dalších dobrodruhů.


Staří Řekové a Římané ve východní Africe

Publikováno: 15. dubna 2018

Tato studie je dalším pokusem o objasnění, jak staří Řekové a Římané navázali obchodní spojení s východoafrickým pobřežím a pravděpodobně také vnitrozemím. Takový počin je nespíše prvním svého druhu; pokusíme se přitom skloubit znalosti získané z archeologického výzkumu na tanzanském pobřeží a ostrovech se známými antickými písemnými prameny.