Článek měsíce: Březen
Spartské námořnictvo
Rekonstrukce řecké triéry
Peloponéská válka je namnoze pokládána za konflikt mezi námořní velmocí (Athény) a pozemní mocností (Sparta); v řadě historických pracích lze najít uštěpačné poznámky o spartské „neschopnosti“ docenit námořnictvo. Přesto Sparta nakonec ve válce zvítězila a Athéňany porazila na moři. Pýchou Sparty byla samozřejmě její armáda a nikoliv loďstvo, a v klasickém období „hegemonii nad vlnami“ skutečně držely Athény, jsem ale přesvědčena, že klišé o spartském nezájmu o moře jsou přesto nadsazená.
Na rozdíl od Athén, Sparta nebyla na moři existenčně závislá. Byla soběstačná v potravinové produkci, těžbě dřeva i nerostných surovin. Díky tomu nepotřebovala zahraniční obchod a s tím spojenou údržbu a obranu obchodních tras. Místo toho potřebovala udržovat klid v Messénii, což byla její obilnice, ale na to stačila pozemní armáda. Ve světle těchto skutečností je proto překvapivé, že Sparťané byli vůbec schopni postavit a vypravit loďstvo; nikoliv ale proto, že by byli nedbalí nebo zaostalí, jak někteří komentátoři naznačují.
Když budeme vycházet z Hérodota, tak nám vyjde, že Sparťané disponovali solidním loďstvem dříve než Athéňané. První spartský pokus sesadit athénského tyrana Hippiu zahrnoval přesun armády po moři. Není pravděpodobné, že by Sparta vyslala vlastní skromné loďstvo, pokud by měla čelit tehdejší námořní velmoci. Je pravda, že spartské síly byly sice poraženy na zemi thessálskou jízdou, ale už sama skutečnost, že se Sparťané dokázali vylodit v Attice, nasvědčuje, že se jim Athéňané neměli na moři s čím postavit.
Když milétský tyran Aristágoras přesvědčil Athéňany, aby podpořili povstání iónských měst proti Persii, dozvídáme se, že Athény vyslaly 20 triér. To je slušné, ale zdaleka nikoliv ohromující, když uvážíme, že ostrovy jako Chios či Naxos mohly vypravit na 100 lodí. Jistě, Athéňané mohli záměrně vyslat menší úkolové uskupení, ovšem zdá se zvláštní, že by byli ochotni riskovat válku s achaimenovskou Persií jen kvůli symbolické vojenské pomoci. Dvacítka triér tak pravděpodobně představovala významnou část jejich tehdy dostupného loďstva.
Nejnovější články:
Eduard II. a konec templářů v Anglii
Publikováno: 1. října 2020
Anglický král Eduard II. byl zetěm Filipa IV. Asi měsíc po zatčení templářů do Anglie přijel zvláštní posel od jeho „drahého“ tchána, aby mu přivezl dokumenty, které měly dokazovat vinu templářů. Eduard v reakci na to osobně napsal dopis králům Portugalska, Kastílie, Aragonu a Sicílie a od činů Filipa IV. se distancoval. Obvinění prohlásil za obrovskou lež a evropským zeměpánům připomněl zásluhy templářů ve Svaté zemi a „patřičnou oddanost Bohu“ a vyzval je, aby nedali na pomluvy „zlých a nízkých lidí“.
Římské popravy a nakládání s mrtvolami
Publikováno: 22. září 2020
Zločinci odsouzení do arény mohli skončit různě, v závislosti na své velikosti a síle: jako gladiátoři, vojáci při naumachiích (velkolepých gladiátorských rekonstrukcích námořních bitev), nebo oběti krvavých divadelních her (kde zkrátka při představení smrt postavy nebyla „jen jako“, ale doopravdy). Nejčastěji ale končili jako tzv. „noxiové“ (noxii) – krvavá podívaná, při které byli do arény nahnáni jako dobytek a svlečeni, rozsekáni, ubiti, udupáni nebo rozsápáni divokými zvířaty. V některých případech takovým způsobem umíraly tisíce lidí a zvířat během jediného dne.
Gramotnost v Ježíšově době
Publikováno: 9. září 2020
Bible je dnes široce dostupná publikace vydávaná zpravidla v jednom svazku. A populární jsou i kapesní varianty. Ani si neuvědomujeme, jak obrovskou výhodu máme ve srovnání s lidmi v prvním století.
Křižáci a lepra
Publikováno: 3. září 2020
Lepra beze sporu patří mezi nejstrašnější onemocnění, jaká člověka mohou potkat. Její oběti trpí kromě jiného ztrátou citu v postižených končetinách, diskolorací a ztvrdnutím kůže, dále zduřelé uzliny nebo znetvořeniny na tváři, rukou a nohou, nebo otevřené vředy, především na chodidlech. Ve své nejhorší podobě může deformovat kostru a lebku a způsobit ztrátu kontroly nad končetinami, což nakonec vede ke ztrátě prstů, uší, nosu a zraku. Postupný tělesný rozpad vedl pozorovatele k přirovnání k chodícím mrtvolám.
Role rodiny v ježíšovském hnutí
Publikováno: 3. září 2020
Instituce rodiny – jakou roli hrála v ježíšovském hnutí? Měli Ježíšovi učedníci ctít otce i matky své, nebo se k nim otočit zády? Odpovědí je kupodivu obé, protože úloha rodiny se v prvních dekádách dějin křesťanství radikálně proměnila. Zpočátku se následovníkům Ježíšova učení kladlo na srdce, aby se zřekli své biologické rodiny a odvrhli tak tradiční středomořské rodinné hodnoty. Po Ježíšově smrti už ale tradiční rodina odmítána nebyla, ba naopak začala v rámci komunity nabírat na významu a během méně než sto let se úcta k rodinným kořenům stala normou.