Článek měsíce: Listopad

Křižácká společnost: Přehled a úvod

Clanek mesice

Portrét Huga z Payns, prvního velmistra řádu templářů

Křižácké státy založené v Palestině po první křížové výpravě roku 1099 se v řadě věcí velmi lišily od feudálních společností západní Evropy, z nichž pocházeli jejich otcové zakladatelé. Ti se sice pokusili navázat na formy uspořádání státu, na které byli ze své vlasti zvyklí, museli ovšem brát v potaz zvláštní místní podmínky a přizpůsobit se jim. Výsledkem byla hybridní společnost sestávající se z různorodých elementů, které nikde jinde ve středověkém světě nenajdeme.

První křížová výprava – k překvapení a frustraci Byzantinců i Saracénů – neměla jednoho vrchního velitele. Výpravu vedla válečná rada skládající se z několika velmožů různého feudálního postavení: od knížete (z Tarentu), přes vévody (Lotrinsko, Normandie) až po hrabata (Blois, Toulouse). Všichni veleli různě velkým kontingentům a měli také určitý počet vlastních vazalů, ale žádný velící velmož nebyl feudálně nadřazen jinému ve smyslu lenní pán – leník. Jejich postavení určovalo také bohatství (nejbohatším byl Raymond z Toulouse, přitom hodností pouze hrabě), ale především vojenská zdatnost.

Výsledkem toho bylo, že Jeruzalém neměl jednoho konkrétního dobyvatele, který by se prohlásil králem a město a dobyté území zabral pro sebe. (Feudální páni považovali za nezbytné, aby Jeruzalém – hlavní trofej křížové výpravy – byl svěřen do péče krále, který ho bude schopen uhájit a dobře spravovat). Bez jasného vůdce tak křižáčtí velitelé o novém králi museli rozhodnout kolektivně, hlasováním. Tím bylo zavdáno precedentu, který se udržel po celé první století existence křižáckých států.

Byl-li král volen, nižší vazalové museli být dosazeni. Protože v Palestině neexistovala ani žádná dědičná křesťanská šlechta, mohl nově dosazený jeruzalémský král rozdělit půdu mezi své věrné zcela libovolně (podobně jako to udělal Vilém Dobyvatel po dobytí Anglie). Až do poloviny 12. století Jeruzalémské království územně expandovalo a král tak měl setrvalý přísun nových teritorií, z nichž se tvořila nová panství, které pak rozděloval mezi své politické spojence nebo jako odměnu válečným hrdinům. Řada těchto mužů přišla do Svaté země jako ozbrojení poutníci bez rodin a když zemřeli, bylo to často bez dědiců. Jejich panství tak opět přešla do vlastnictví krále, který je libovolně přiděloval zase někomu jinému. Leckterá panství tak během prvních dekád 12. století vystřídala hned několik pánů.



Nejnovější články:

Kolik Židů přijalo křesťanství v 1. století

Publikováno: 12. října 2017

Není pochyb o tom, že křesťanské hnutí původně začalo jako čistě židovský fenomén a během staletí se vyvinulo v pohanské křesťanské náboženství. „Rozluka“ křesťanství s židovstvím je fascinující kapitolou v dějinách náboženství, badatelé dodnes diskutují, kdy přesně k ní došlo i jaké historické, náboženské a sociální okolnosti s ní přispěly. Já sám se k nim v tomto eseji vracet nebudu, i když mé závěry se těchto důležitých otázek někdy dotýkat budou. Mým úmyslem je čistě prozkoumat růst křesťanského hnutí v prvním století a pokusit se určit počet Židů, kteří se stali křesťany. Podle mého soudu, který stojí v protikladu s líčením v Lukášových Skutcích apoštolských, křesťanské hnutí učinilo dobrý dojem jen na minimum Židů. Počet křesťanů židovského původu v prvním století nikdy nepřesáhl číslo 1000 a v už polovině století byli přečísleni křesťany původně z pohanského prostředí.


Dějiny jižního Tichomoří

Publikováno: 28. září 2017

Oceánie je pozoruhodný kout světa, jemuž v řadě věcí náleží přívlastek „poslední“. Oceánie byla poslední oblastí osídlenou lidmi; byla poslední, kterou objevili Evropané; a byla poslední, kterou Evropané kolonizovali i dekolonizovali.


Pitcairnovy ostrovy: Poslední britská kolonie v Tichomoří

Publikováno: 17. září 2017

Legendární ostrov Pitcairn, útočiště vzbouřenců z Bounty, je nejzapadlejší osídlený kout jižního Tichomoří. Tato malá osada, založená roku 1790 devíti Brity a devatenácti Polynésany, je dnes stará přes dvě stě let. Je ironií dějin, že Pitcairn, jehož osídlení má původ v aktu vzdoru vůči britské koruně, se jako první tichomořský ostrov stal roku 1838 britskou kolonií a dnes je poslední připomínkou britského impéria v Tichomoří. Všechny čtyři ostrovy – Pitcairn, Henderson, Oeno a Ducie – mají rozlohu dohromady 47,4 kilometrů čtverečních, ovšem náleží k nim 800 000 kilometrů čtverečních výlučné hospodářské zóny, což je i důvod, proč Velká Británie odtud rozhodně nespěchá.


Dějiny Etiopie (1700–1950)

Publikováno: 13. září 2017

Roku 1769 v Etiopii nastalo velmi nepřehledné období bezvládí a válek rasů, podle starozákonního vzoru nazývané doba soudců, trvající až do roku 1855, kdy se etiopským císařem stal Tewodros II. Tewodros se snažil zlomit klanové vazby svých vojáků a posílit jejich disciplínu tím, že jejich žold vyplácel sám a nikoliv prostřednictvím feudálů. Ze zahraničí nechal dovážet palné zbraně, zvláště děla. Vydával tvrdé zákony a popravoval bandity, kteří po svém zajetí odmítali obdělávat půdu. Své vojáky využíval i ke stavebním projektům a často pracoval po jejich boku. Tewodrova vláda měla i silný náboženský prvek: císař nařídil všem muslimům do roka přijmout křesťanskou ortodoxní víru a římské katolíky vykázal ze země.


Jsou Súdánci Arabové?

Publikováno: 8. září 2017

Súdán, do nedávna největší a jedna z geograficky nejrozmanitějších zemí Afriky, se v roce 2011 rozdělil poté, co si obyvatelé súdánského Jihu v referendu odhlasovali nezávislost. Vláda v Chartúmu výsledku referenda požehnala a tak nic nebránilo tomu, aby si převážně křesťanský a animistický jižní Súdán – jehož obyvatelé desítky let bojovali proti nadvládě muslimského Severu – šel vlastní cestou. Po odtržení Jihu se Súdán stal třetí největší arabsky mluvící zemí v regionu. Jedná se o rozmanitou zemi s řadou etnik a kultur, pozornost světové veřejnosti ovšem po léta poutala spíše série brutálních občanských válek.